Jádrem sporu je opírání se vlády o rozlišení mezi domestikovanými a nedomestikovanými zvířaty jako o zdůvodnění restriktivního pozitivního seznamu. Úředníci hledali potvrzení u odbornice na domestikaci na Utrecht University a žádali vědecké důkazy, že domestikovaná zvířata představují menší riziko než jejich divocí příbuzní.

Závěry expertky však vládní narativ nepodpořily. V korespondenci, kterou Stichting Animalia prostudovala, expertka varovala, že domestikace automaticky nesnižuje pravděpodobnost zranění způsobených zvířaty. Upozornila, že nedostatečná socializace u domestikovaných zvířat, například psů, může vést k agresivnímu či bázlivému chování.

„Samotná domestikace není zárukou bezpečnosti,“ napsala expertka s odkazem na tisíce incidentů pokousání a napadení domácími mazlíčky ročně. Namísto přehodnocení předpokladů úředníci její stanovisko odmítli a hledali alternativní důkazy – dokonce citovali studie o slepicích, které mají jen omezenou relevanci pro chování savců.

„Přístup vlády spočíval ve výběru pouze těch studií, které podporovaly jejich agendu, a ignorování těch ostatních,“ uvedl Sebastiaan Scheffer. „Jde o nestydaté zneužití důkazů, které nelze považovat za vědecky robustní.“